Od emocí k systému

Přestože je to už řádka dní, co jsem se vrátila z Ruslandu, a vzpomínky na onen krátký výlet do "jinam" se stávají mlhavějšími, chci se s vámi dodatečně o některá svá pozorování podělit. (fota ZDE) Když pominu vyprávění o prachu, smogu, nepříliš přívětivých výrazech ve tvářích místních obyvatel, či nízkých cenách vodky, tenhle kousek země na mě zapůsobil, a to fest. Asi nejsem schopna přesně vystihnout, co jsem ucítila ve vzduchu po překročení ruských hranic (na kterých jsme mimochodem strávili víc než hodinu čekáním ve frontě a vyplňováním lístečku, jež pak byl podmínkou ubytování v hotelu..), a možná jsem něco cítila jen proto, že ve Finlandu ve vzduchu kromě vůně stromů nepoletuje vůbec nic..?
Mohla bych mluvit o směsi chmuru a síly, temna a mohutnosti, chladu, rozlehlosti a beznaděje.. Mohla bych mluvit o vášni, smutku, prožitku okamžiku.. Mohla bych mluvit o tanci, zpěvu a boji, o pravidlech, jež je nutné obcházet..
Potkávali jsme na ulicích páry, ženy s kyticema zavěšené do mužů, slavící den žen. Viděli jsme muže, jež v podvečer uprostřed města na břehu Něvy fackoval ženu. Pozorovali jsme hosty kavárny, jež ke kávě srkali nezbytný likér, vodku, či víno a zobali čokoládu. Nad kafem sedící plačící ženu, hladil muž po ňadrech.. Snažili jsme se přežít přecházení širokých silnic, po kterých se auta proháněla rychlostí, jež jim prostor dovolil.. A snažili jsme se na nic moc neptat. Protože pokud něco chceš, ošklivý turisto, nauč se rusky, nebo si pořádně připlať.
A pak jsem se vrátila do Jyväskyly znovu dýchat vzduch čistý, sterilní. Přecházet nalajnované přechody na zelenou. Naslédovat funkční pravidla a systém a tvářit, že doteky mezi lidmi neexistují.
Konečně přilétl Můj Milý, jež cigarety má velmi rád. (fota ZDE) A byl překvapen, jak nesnadné je ve Finlandu svou denní dávku tabáku dodržet. Cítil se diskriminován chladným schodištěm namísto kuřárny. Připadal si podezřele, když si mě po městě za ruku vodil, natož když si mne více k sobě přivinouti chtěl. Byl nadšen pozorováním pod mým oknem vřeštících školáků, jež vždy jak na povel vybíhají spořádaně se zvoněním na dvůr, bez dozoru se poslušně pohoupat a se zazvoněním zas mizí, jak mávnutím proutku, v budově..
Tolik dalších věcí jsem chtěla psát, budu však spíše po návratu dlouho povídat!

..ju, a k těm znakům na začátku, ten nalevo je Petrohradský, napravo Jyväskylský znak..