sobota 23. února 2008

Věž a život jako na dlani

Hodně vody rozmrzlo a zase zamrzlo v jezeře od té doby, co jsem psala naposled..
Po návratu z Laponska mé odumírající nožky naběhly (nebo spíš pneumatiky mého nezničitelného bicyklu vklouzly) do starých (ehm, starých asi měsíc, já vím..) kolejí a já si v nich tedy už dva týdny běhám a mezi pravidelnými obědy se spolužáky, kávičkami s přáteli, občasnými koncerty protančenými mezi zabržděnými Finy (zabržděný je slabé slovo pro skutečnost, že ani o půlnoci na živém koncertu sebou nepohupuje, natož aby tancoval, ani jeden u zdi přilepený Fin!.. Fin se od zdi odlepí, tak kolem jedné, k parketu se přiblíží tak kolem druhé a pohupovat se začne tak kolem třetí hodiny ranní, protože už je totálně na káry z těch litrů piva, co do sebe nalil..) a návštěvami sauny, vstřebávám dojmy z celého toho mého existování tady na ledu..
Ale i v těchto dvou týdnech mne neminulo pár milých vybočení ze stereotypu.. navštívili jsme muzeum onoho slavného Alvara Aalta a zjistili, že nejen že postavil půlku Jyväskyly a několik dalších domů různě po světě, ale že vymyslel taky židli (vypadá jak z Ikey -fota ZDE, fígl byl v tom, že ji vyrobil ohnutím jednoho kusu dřeva..) a že navrhoval skleničky..
Eliška svěřila svůj život do mých rukou a s pragmatickým cílem ušetřit minimálně 20 euro za holiče, si nechala mnou a holícím strojkem, jež posloužil místo kadeřnické žiletky, ostříhat ofču.. přežila..fota ZDE zapili jsme její znovuzrození Camparim, jež si za pakatel dovezla z víkendového pobytu v Rize (Lotyšsko kousek odsud, letecky cca 26 euro), kde se alkoholem nešetří, náš milý alkoholik Verča (poznáte snadno, na každé fotce s drinkem má vykouzlený blažený úsměv a víčka za obroučkami brýlí pokleslá.. teď mě zabije ona i bez žiletky..)
Zahráli jsme si na léto, navlékli se do plavek, šortek a slunečních brýlí a vyběhli po sněhu na Baywatch party..fota ZDE
Zahráli jsme si na rockery a vyrazili na Rock festival prozkoumat, jak se do mikrofonu zvrací ve Finlandu a vzápětí jsme si zahráli na hudební fajnšmekry a vyrazili do jazz-clubu na etno-rockovou kapelku z Helsinek, kde nás ještě více než muzika okouzlili fešní do rytmu se vrtící nezabrždění hoši, tolik sexy vyhlížející svírajíce pevně housle pod bradou a basu mezi nohama.. a možná i to plzeňské pivo, které jsme v ruce držely my jim dodalo na kráse..
Vylezla jsem konečně na zdejší věž a zjistila, že musím dosti překopat mapu tohoto města, která se mi poněkud originálněji uložila v hlavince, protože z té hůry jsou ty baráčky poskládaný prostě jinak.. a neodpustím si chvilku poezie.. takže moudro dne - jak je možné, že jsem se dva měsíce proháněla po městě, o kterém jsem si byla jistá, že je poskládáno tak a tak, a že kdybych se nevyškrabala na věž, lítala bych si v tom imaginárním městě navěky věků, aniž bych někdy zjistila, že běhám jinak??
Po té, co jsem se v Laponsku zamilovala do sněžných bot fota ZDE, jež vám dovolí běhat ve sněhu po lese a dostávat větví do oka, jsem se vydala risknout svůj zatím jen poloslepý zrak i v lese místním..
Málem mě jeblo na kurzu irských tanců (jo asi mi jeblo už dříve, když se neponaučena do těch pastí sportovních furt vrhám), kde slečna cvičitelka vypadala moc hezky hopskajíc hbitě do rytmu, horší už byl pohled na nás jako na hlouček poloretardů, kterým ani 90 minut intenzivního dupotu do parket nepomohlo k tomu, aby to tempo stíhal..
Už zas píšu román, takže závěrem, koupila jsem si barvu na vlasy s odhadem že obsah krabičky s nápisem sävyteshampoo bude shodný s obsahem krabičky colorshampoo z jihu.. obsah se liší a já si hlavu nabarvím až seženu fina, co mi přeloží návod a s modlitbou na jazyku, že jsem jeho překlad pochopila správně si tu věc na hlavu napatlu..
Pa, váš odrost

úterý 12. února 2008

Laponsko, já tě tolik zbožňuju !!!

Nezmrzla jsem. Krajiny polární se rozhodly nám zalíbit a naordinovaly nám zmražení od nuly do asi minus devíti stupňů..(nebo se planeta fakt zahřívá a krajiny s tím mají houby společného..) Nicméně, než se zakecám, fotečky z Laplandu jsou přidány v Bobrovi na mrazu (nebo klikněte přímo ZDE), kde naleznete i nové album Jak paříme na mrazu..
Začnu odprostřed..
V Laplandu mají soby. Chovají je na farmách, kde jim páníčkové říkají "naši domácí mazlíčci" a vzapětí říkají nám, že sobí maso je velice zdravé a sobí boty ochrání i v tom nejděsivějším mrazu. Soby mají i mimo farmy a tam pak lezou do cesty například autobusům plným děcek z jihu. Mají tam taky sobí salám a sobí uzené nohy.
V Laplandu loví ryby v ledu. Když je uloví, chytnou je do dlaně, řeknou jim "sorri" (finsky promiň) a klepnou je po hlavě dřevěnou násadou.
V Laplandu je asi 0,4 obyvatel na km čtvereční, za sousedem to mají ti mimoměští vyjímečně dva, spíše však deset kilometrů (ti z města na tom nejsou o moc líp, například turisticky vyhledávané a asi největší město Inari se skládá z jednoho muzea, půjčovny snow-mobilů (sněžných skůtrů), třech supermarketů, a šesti domů..Nicméně elektriku mají, nezbytné připojení na internet taky a do chat pro rozmazlené jižany cpou i televizi a mikrovlnku.. Když pominu servis pro turisty, žije zde původní obyvatelstvo Sámové, podobní Eskymákům, ale to před nimi ani za nic nezmiňte, jsou totiž hrdí na svou originalitu, mají zde svou suverenitu, vlajku, nosí vzorované oblečky svých národních barev, hájí si svou kulturu a přírodní způsoby žití..(my se o nich nejvíc dověděli v překrásných exhibicích zdejších muzeí - první bylo muzeum Arktikum v Rovaniemi, které samo o sobě jako budova je chloubou města, druhé ve zmiňovaném Inari a mohli jsme zde poslouchat zpěvy Sámů, pozorovat počítačem vytvořenou polární záři v leže na poduškách i sáhnout si na led.. něco uvidíte ve fotách, ale jen minimum, nebo fotit například figuríny Sámů se nesměly, ulovila jsem tajně akorát jednoho bobra, to nešlo odolat i za cenů zatčení a tento bobr je pro Evču a já vydávám zákaz si ho bez jejího dovolení stahovat! basta!)
V Laplandu mají polární záři. Svět se na ní jezdí koukat a vyhlíží po setmění, zda se nebesa smilují a ukážou onu nepopsatelnou magii barev a stínů. Nebesa se na náma smilovala a proto se oddávám poetickým slovním spojením - my onen úžas spatřili hned dvě noci za sebou, podruhé jsme dokonce první záblesky zeleného oparu zachytily při obnaženém sprintování z vyhřáté sauny směrem k jezeru a byla to jediná možná věc, co nás v našem sprintu mohla i přes naši obnaženost uprotřed sněhu a ničeho zastavit..(viz fota)
Jaj, musím se zestručnit, pěla bych ódy do nekonečna.. takže, stavěli jsme iglú, kterému se ale říká quenzee (čti kvinzí), bo iglú je poskládáné ze sněhových cihel, kdežto quenzee vytvoříte nakupením sněhu a pak vydlabáním ďoury do této kupy, lovili ryby, krmili soba, jezdili na bobách po kilometrové sjezdovce, na sněžných botách bloudili pomocí kompasu lesem, opékali párky na sněhu, běžkovali a já už nevím co všechno..jo jen ještě stihli jsme dokonce i oslavit 25. narozeniny naší polské spoluomrzliny Kaliny (docela šupa posunout se o rok pod polární září)..
A cestou nazpět jsme navštívili Santu a sedli si mu na klín (z čehož se nejvíce radovaly naše španělské spolucestující, které byly ochotny tomu vyděrači červenému - který ani nebydlí tam kde správně bydlet má - zaplatit za foto 40 euro!).. no a poslední nezbytné info pro tuto chvíli je to, že v Rovaniemi (na polárním kruhu) je nejvýše položený McDonald na světě..
Tak teď zdar, příště opět story z běžného života, třeba o tom, jak tady zas vše taje, protože se oteplilo na 2 stupně, nebo jak jsem byla zatčena v City Marketu bo mi pípaly nové džíny (ty staré je libo si prohlédnout mezi laplandskýma fotama když chytám signál v chatě, ďoury na prdeli nepřehlédnete..)
Po arktidě toužící já

Video - aneb jak se dělá modřina..

neděle 10. února 2008

Tak stále žiju


Jsem zas u vás moji, teď sice jen na skok, neb musím do školy, ale chci se podělit o pár prvních dojmů. Na mapě napravo jsem prupiskou zakroužkovala městečko Inari (vedle jezera, úplně nahoře), poblíž kterého jsme přespávali uprostřed ničeho mezi soby s rozhledem na přírodu neskutečnou a oslňující polární záři a u polárního kruhu je v kroužku hlavní město Laponska Rovaniemi, kde jsme navštívili arktické muzeum Arktikum od zde proslaveného architekta Alvara Aalta a domov Santy Clause (ale jak jsme vypátrali, je to domov falešný, ve skutečnosti Santa bydlí mnohem výš v oblasti Korvatunturi Fell na hranici s Ruskem, ale tam není tak dostupný pro turisty, tak ho přestěhovali).
Pokusím se do zítřka vytvořit fotoalbum a přidat postřehy..

úterý 5. února 2008

Mizím za polární kruh

Je zas hluboká noc a mě oči padají (neberte doslova), neb jsem se konečně dobalila, abych si teď mohla tak na dvě a půl hoďky zdřímnout a nad ránem vyrazit na tour ještě víc severskou - čeká mě totální zámrz někde v Laponsku.. pokud to bude zámrz dočasný a ne definitivní, pustím se se svými zkřehlými údy do dalšího reportu i fotoalbíček!
Slibuji já, princezna Polárka
(je to ještě v normě??)

sobota 2. února 2008

Kokotiny versus spánek


!!! POZOR DŮLEŽITÉ !!! FOTA PŘIDÁNA !!!

(než se dostanu k podrobnostem ráda bych osvětlila, že opravdu, ale opravdu nikoho z vás nepovažuju za komputerového negramota, který by byl bez mých podrobností ztracen, a který musí být na vytvoření nového odkazu s fotkama upozorněn takto výstražně - ale ono v dnešním světě tučných titulků a nadpisů je více než možné cokoli menšího - než mega hyper super makro obřího - přehlédnout.. a vzhledem k tomu, že návod s alternativní podporou na telefonu se nachází i na obalu od těstovin, přikládám jej též.. a ano opět v ideální denní době, čili ve dvě v noci)

Tak tedy, začla jsem vkládat svá fotoalba (zatím jsem ale bohužel zvládla vložit jen fotoalba dvě) s důkladnýma popiskama na web a můžete se k nim dostat nejjednodušeji tímto způsobem:

1) sjeďte očima na levou stranu této stránky a pod titulkem "Bobr na mrazu" (který má svůj hluboký smysl), zaostřete na odkaz !!!FOTEČKY ZDE!!!
2) uchopte myš a pokuste se šipkou najet na tento odkaz
3) pokud se šipka vaší myši vyskytuje na odkazu !!!FOTEČKY ZDE!!! umístěným pod titulkem Bobr na mrazu, klikněte levým tlačítkem své myši na tento odkaz
4) pokud jste byli úspěšní v jednotlivých krocích, měli byste se nacházet na stránkách picasaweb, kde skladuju svá fotoalba, jež máte přímo před očima
5) gratuluji!

(pokud by se přesto vyskytly nějaké komplikace, obraťte se na můj email, asistenční služby jsou poskytovány zdarma)