Věž a život jako na dlani

Hodně vody rozmrzlo a zase zamrzlo v jezeře od té doby, co jsem psala naposled..

Po návratu z Laponska mé odumírající nožky naběhly (nebo spíš pneumatiky mého nezničitelného bicyklu vklouzly) do starých (ehm, starých asi měsíc, já vím..) kolejí a já si v nich tedy už dva týdny běhám a mezi pravidelnými obědy se spolužáky, kávičkami s přáteli, občasnými koncerty protančenými mezi zabržděnými Finy (zabržděný je slabé slovo pro skutečnost, že ani o půlnoci na živém koncertu sebou nepohupuje, natož aby tancoval, ani jeden u zdi přilepený Fin!.. Fin se od zdi odlepí, tak kolem jedné, k parketu se přiblíží tak kolem druhé a pohupovat se začne tak kolem třetí hodiny ranní, protože už je totálně na káry z těch litrů piva, co do sebe nalil..) a návštěvami sauny, vstřebávám dojmy z celého toho mého existování tady na ledu..
Ale i v těchto dvou týdnech mne neminulo pár milých vybočení ze stereotypu.. navštívili jsme muzeum onoho slavného Alvara Aalta a zjistili, že nejen že postavil půlku Jyväskyly a několik dalších domů různě po světě, ale že vymyslel taky židli (vypadá jak z Ikey -fota ZDE, fígl byl v tom, že ji vyrobil ohnutím jednoho kusu dřeva..) a že navrhoval skleničky..
Eliška svěřila svůj život do mých rukou a s pragmatickým cílem ušetřit minimálně 20 euro za holiče, si nechala mnou a holícím strojkem, jež posloužil místo kadeřnické žiletky, ostříhat ofču.. přežila..fota ZDE zapili jsme její znovuzrození Camparim, jež si za pakatel dovezla z víkendového pobytu v Rize (Lotyšsko kousek odsud, letecky cca 26 euro), kde se alkoholem nešetří, náš milý alkoholik Verča (poznáte snadno, na každé fotce s drinkem má vykouzlený blažený úsměv a víčka za obroučkami brýlí pokleslá.. teď mě zabije ona i bez žiletky..)
Zahráli jsme si na léto, navlékli se do plavek, šortek a slunečních brýlí a vyběhli po sněhu na Baywatch party..fota ZDE
Zahráli jsme si na rockery a vyrazili na Rock festival prozkoumat, jak se do mikrofonu zvrací ve Finlandu a vzápětí jsme si zahráli na hudební fajnšmekry a vyrazili do jazz-clubu na etno-rockovou kapelku z Helsinek, kde nás ještě více než muzika okouzlili fešní do rytmu se vrtící nezabrždění hoši, tolik sexy vyhlížející svírajíce pevně housle pod bradou a basu mezi nohama.. a možná i to plzeňské pivo, které jsme v ruce držely my jim dodalo na kráse..
Vylezla jsem konečně na zdejší věž a zjistila, že musím dosti překopat mapu tohoto města, která se mi poněkud originálněji uložila v hlavince, protože z té hůry jsou ty baráčky poskládaný prostě jinak.. a neodpustím si chvilku poezie.. takže moudro dne - jak je možné, že jsem se dva měsíce proháněla po městě, o kterém jsem si byla jistá, že je poskládáno tak a tak, a že kdybych se nevyškrabala na věž, lítala bych si v tom imaginárním městě navěky věků, aniž bych někdy zjistila, že běhám jinak??

Po té, co jsem se v Laponsku zamilovala do sněžných bot fota ZDE, jež vám dovolí běhat ve sněhu po lese a dostávat větví do oka, jsem se vydala risknout svůj zatím jen poloslepý zrak i v lese místním..

Málem mě jeblo na kurzu irských tanců (jo asi mi jeblo už dříve, když se neponaučena do těch pastí sportovních furt vrhám), kde slečna cvičitelka vypadala moc hezky hopskajíc hbitě do rytmu, horší už byl pohled na nás jako na hlouček poloretardů, kterým ani 90 minut intenzivního dupotu do parket nepomohlo k tomu, aby to tempo stíhal..
Už zas píšu román, takže závěrem, koupila jsem si barvu na vlasy s odhadem že obsah krabičky s nápisem sävyteshampoo bude shodný s obsahem krabičky colorshampoo z jihu.. obsah se liší a já si hlavu nabarvím až seženu fina, co mi přeloží návod a s modlitbou na jazyku, že jsem jeho překlad pochopila správně si tu věc na hlavu napatlu..
Pa, váš odrost