Nezmrzla jsem. Krajiny polární se rozhodly nám zalíbit a naordinovaly nám zmražení od nuly do asi minus devíti stupňů..(nebo se planeta fakt zahřívá a krajiny s tím mají houby společného..) Nicméně, než se zakecám, fotečky z Laplandu jsou přidány v Bobrovi na mrazu (nebo klikněte přímo ZDE), kde naleznete i nové album Jak paříme na mrazu..
Začnu odprostřed..
V Laplandu mají soby. Chovají je na farmách, kde jim páníčkové říkají "naši domácí mazlíčci" a vzapětí říkají nám, že sobí maso je velice zdravé a sobí boty ochrání i v tom nejděsivějším mrazu. Soby mají i mimo farmy a tam pak lezou do cesty například autobusům plným děcek z jihu. Mají tam taky sobí salám a sobí uzené nohy.
V Laplandu loví ryby v ledu. Když je uloví, chytnou je do dlaně, řeknou jim "sorri" (finsky promiň) a klepnou je po hlavě dřevěnou násadou.
V Laplandu je asi 0,4 obyvatel na km čtvereční, za sousedem to mají ti mimoměští vyjímečně dva, spíše však deset kilometrů (ti z města na tom nejsou o moc líp, například turisticky vyhledávané a asi největší město Inari se skládá z jednoho muzea, půjčovny snow-mobilů (sněžných skůtrů), třech supermarketů, a šesti domů..Nicméně elektriku mají, nezbytné připojení na internet taky a do chat pro rozmazlené jižany cpou i televizi a mikrovlnku.. Když pominu servis pro turisty, žije zde původní obyvatelstvo Sámové, podobní Eskymákům, ale to před nimi ani za nic nezmiňte, jsou totiž hrdí na svou originalitu, mají zde svou suverenitu, vlajku, nosí vzorované oblečky svých národních barev, hájí si svou kulturu a přírodní způsoby žití..(my se o nich nejvíc dověděli v překrásných exhibicích zdejších muzeí - první bylo muzeum Arktikum v Rovaniemi, které samo o sobě jako budova je chloubou města, druhé ve zmiňovaném Inari a mohli jsme zde poslouchat zpěvy Sámů, pozorovat počítačem vytvořenou polární záři v leže na poduškách i sáhnout si na led.. něco uvidíte ve fotách, ale jen minimum, nebo fotit například figuríny Sámů se nesměly, ulovila jsem tajně akorát jednoho bobra, to nešlo odolat i za cenů zatčení a tento bobr je pro Evču a já vydávám zákaz si ho bez jejího dovolení stahovat! basta!)
V Laplandu mají polární záři. Svět se na ní jezdí koukat a vyhlíží po setmění, zda se nebesa smilují a ukážou onu nepopsatelnou magii barev a stínů. Nebesa se na náma smilovala a proto se oddávám poetickým slovním spojením - my onen úžas spatřili hned dvě noci za sebou, podruhé jsme dokonce první záblesky zeleného oparu zachytily při obnaženém sprintování z vyhřáté sauny směrem k jezeru a byla to jediná možná věc, co nás v našem sprintu mohla i přes naši obnaženost uprotřed sněhu a ničeho zastavit..(viz fota)
Jaj, musím se zestručnit, pěla bych ódy do nekonečna.. takže, stavěli jsme iglú, kterému se ale říká quenzee (čti kvinzí), bo iglú je poskládáné ze sněhových cihel, kdežto quenzee vytvoříte nakupením sněhu a pak vydlabáním ďoury do této kupy, lovili ryby, krmili soba, jezdili na bobách po kilometrové sjezdovce, na sněžných botách bloudili pomocí kompasu lesem, opékali párky na sněhu, běžkovali a já už nevím co všechno..jo jen ještě stihli jsme dokonce i oslavit 25. narozeniny naší polské spoluomrzliny Kaliny (docela šupa posunout se o rok pod polární září)..
A cestou nazpět jsme navštívili Santu a sedli si mu na klín (z čehož se nejvíce radovaly naše španělské spolucestující, které byly ochotny tomu vyděrači červenému - který ani nebydlí tam kde správně bydlet má - zaplatit za foto 40 euro!).. no a poslední nezbytné info pro tuto chvíli je to, že v Rovaniemi (na polárním kruhu) je nejvýše položený McDonald na světě..
Tak teď zdar, příště opět story z běžného života, třeba o tom, jak tady zas vše taje, protože se oteplilo na 2 stupně, nebo jak jsem byla zatčena v City Marketu bo mi pípaly nové džíny (ty staré je libo si prohlédnout mezi laplandskýma fotama když chytám signál v chatě, ďoury na prdeli nepřehlédnete..)
Po arktidě toužící já
Video - aneb jak se dělá modřina..
Video - aneb jak se dělá modřina..
Žádné komentáře:
Okomentovat