Movie na závěr

Původně jsem chtěla závěrečné video poskládat z obrázků pořízených během celých pěti měsíců, ale nakonec jsem se rozhodla jinak.. Shlédněte mých posledních pár dní ve Finlandu až do nejposlednějšího vykročení Jyväskylou včerejší..

Za týden už nad oblaky

Tak už je to tak. Přesně za týden touto dobou budu sedět někde nad oblaky mezi Helsinkami a Prahou a pravděpodobně koukat zasněně do dáli, kterou budu opuštět.. Jojo, jak vidíte, jsem už jednou nohou na cestě domů, už nás tady po minulém týdnu plném rozluček na všechny způsoby ("poslední" obědy, pizzy, kafíčka, grilování i diskošky - pár obrázků nahraju do závěrečného fotoalba) zůstává jen drobátko, a tak se snažíme všelijak zaplácnout veškeré chvíle, ve kterých by nás mohl přepadat stesk.. A tedy můžu potvrdit, že opravdu jen ono "dělání" všecky smutky zahání:-)
Dnes už vám nebudu více vykládat, historky o tom, jak nás málem zabila rozžhavená plotýnka, jak jsme s kánoí bloudily v rákosí, jak jsme se zasekly ve výtahu na osmnácti matracích, či jak Eliška dnes ráno už nenalezla svůj bicykl, který si ve městě odložila před naším auto-výletem (fota ZDE), povyprávím už brzy u kafe..
Takže suma sumárum než tento blog pošlu za všemi svatými, mám v plánu nahrát ještě jedno rozlučkové album (pokud se v příštím týdnu zmobilizujeme na výlet do Talinu, tak i obrázky z něj..) a poslední video..
Ádié

Stále beze slov

Nová alba na Bobra přidána, koukněte ZDE.. Vím, že psaní odbývám, moudra slibuju jen co zaprší - už jaksi nemohu slibovat, že psát budu po setmění, když tma černočerná ve Finlandu nadobro zmizela a vystřídalo ji jen čtyřhodinové tmavomodré šero..

Video č. 2

Tak a mé movie č. 2 je na světě, poprala jsem se s prokládáním fotek a videí, páru efektů i zavěrečných titulků..
Snažila jsem se o veselí a song radostný, ale kapesník bude kurňa stejně potřeba.. Enjoy girls i milovaní dole:-)

Nostalgie se vkrádá do videa

Tak jsem se dnes místo psaní rozhodla spojit jiné příjemné s jiným užitečným a v rámci zvyšování svých komputerových skills jsem začala pronikat do tajů práce s videonahrávkami. Takže můj první výplod je na světě, i když zatím obnáší jen asi dvouminutový slepenec z výměny stráží a plavby na lodičce ve Stockholmu, sauna-skanzenu, který jsme potkali v sobotu během výletu na kolech a noční jízdy na kolotoči.. A jak titulek napovídá, nostalgie se opět vkradla, a to nejen do volby doprovodného songu, ach jo..

Na 1/2 vteřinku

Sluníčko pálí, a tak se po celodenním bicyklování mažu jak šílená a ve volných chvílích nahrávám fota, takže můžete mrknout na nové album z Helsinek (ZDE), my jdem za chvíli trsnout na reagge, tak až zítra dodám snad i příspěvek psaný a fota letní..

Jen na vteřinku

Mám jen chvilinku, a nervy na vlásku, protože komputer je už tak pomalý, že jen čekám, kdy se na mě vydlábne úplně.. Nicméně, i přesto jsem konečně nahrála album ze Stockholmu (ZDE) a za chvíli si vyrážíme poprvé v tomto roce zasportovat do přírody jinak než na sněhu, protože jsme poněkud zjistily, že téměř třídenní nonstop sezení u počítače a psaní esejí, se začíná podepisovat nejen na naší náladě, ale i na těle..
Snad mě sporťačky neuženou a budu moct večer dodat i album z Turku, tak tedy snad ve zdraví brzy pa!

Stockholm je skvělýýý!!!

"Úlet ve Stockholmu!!!", více psát netřeba. Vynasnažím se co nejdříve posbírat a protřídít obrázky jak ze Stockholmu, tak z Turku (přístavní město ve Finlandu, které jsme prošmajdali během včerejška po ranním poněkud "bolestném" vylodění).. Mezitím můžete zkouknout nové fotoalbum "Škola končí, párty volá" (ZDE) s fotama, jež jsem přislíbila v minulém příspěvku, já musím zbytek dnešního dne (a pravděpodobně noci) zasvětit pročítání článků a psaní esejí.. dosti nepředstavitelné s touhle postcestovní náladou, jaj!

Za polovinou

Nevím proč, ale od té doby, co se přehoupl březen do dubna, mě přepadá nostalgie a myšlenky rekapitulující můj pobyt zde.. A protože jsem ve víru minulých týdnů jaksi pozapomněla podávat zprávy o čemkoli a komukoli, hodlám teď spojit příjemné s užitečným a v pauze mezi doháněním školních povinností a nákupem ingrediencí pro přípravu tentokrát večeře typicky české pro holky zde netypicky asijské (nechť taky zakusí diametrální rozdíl mezi lehounkým rýžovým sushi plněným ještě lehčím lososem a zcela nelehounkým olejovým bramborákem plněným něčím, co ještě vymyslíme, ale tuk v tom zřejmě bude též.. snad to snesou žaludky jejich malé, když tučnost jídla českého leží v žaludku italském či finském..), hodlám sdělit pár faktů. (fota k faktům budou, jenom později)
Takže co mi uvízlo v paměti za poslední týdny je něco jako směs z oslav dvou narozenin, jedné československé a jedné finské párty, několika večerů ve stylu "jsem nejlepší tanečník disko" (pro Kouře filmu znalé:-)), a pár odvykládaných prezentací na ukončení kurzů, při nichž se mi z počátku třásla kolena i hlas, ale jak toho prezentování bylo víc, tak mi najednou došlo, že středobod vesmíru se opírá o něco jiného než o mě povídající něco před třídou.. a můžu tedy tuto svou novou dovednost připsat na jeden ze svých rekapitulačních listů, tentokrát s nadpisem "co mě naučili ve Finlandu".. ju, taky jsem si zapamatovala asi tříhodinový výpadek elektřiny, kdy jsme nemohli dělat nic a to jakože Nic, ani jíst, vzhledem k okamžitě zavřenému obchodu a nehřejícímu sporáku.. velice podivné Nic v dnešním světě kompjútrů..
Takže škola končí, dopisuju eseje, zapisuju do diáře naplánované výlety (nejaktuálnější asi Stockholm tento čtvrtek, pak koncert v Helsinkách o týden později), okouknutí pár finlandských psycho-zařízení, a rozlučkové párty, protože ne všichni evropani to tady balí až na konci května.. a přemýšlím na podnět svých věrných tam dole na hroudě české, jak strávit první večer v Praze..
Fuuu, dost divné, když je přede mnou ještě víc než šest týdnů!!?

Jarní tání a trauma v divadle

Něco tady nehraje. A nezdá se mi, že by to bylo jen v důsledku traumatu, jež jsme včera utrpěly při sledování divadelního představení původně zamýšleného jako relax po odpoledni stráveném se zmrzlinou na procházce (co za divné slovo se mi to po třech měsících vtírá do textu?).
Co to, že mě kolem sedmé ranní probouzí sluníčko? Kdy stihla rtuť teploměru vyskočit na dvanáct stupňů? Proč už večer při vyřizování mailů nemusím rozsvěcovat lampičku? Zaspala jsem po boršči nebo až v objetí Mého Milého?
Ale k věci další. Včera v podvečer jsme plny očekávání vyrazily s naší finskou tutorkou Hannou do místního divadla (fota ZDE) na představení hrané ve finštině (překlad Hanny poněkud nezbytný). Mělo jít o pohádku, zvědavé jsme byly velmi. A teď vím jediné. Finskou story pro děti těm svým tedy číst nebudu!
Děj byl asi takový: Malému chlapci, který zůstal jen s babičkou, protože mu rodiče umřeli při autonehodě, tato babička v jakémsi hotelu vypráví o čarodějnicích, které chodí po světě vypadajíce jako normální ženy v kostýmcích, a které lze poznat jen podle toho, že pod rukavičkama mají dlouhé černé nehty a pod parukou holou lebku. Tyto čarodějnice dávají dětem čokoládu a po té je proměňují v myši, protože děti smrdí jako hovínka. Cílem čarodějnic je proměnit v myši všechny děti na světě. Naneštěstí čarodějnice bydlí v tomto hotelu a promění v myš i onoho chlapce a jeho kamaráda. Tito dva myší kamarádi na čarodějnice ale vyzrajou, zařídí, že jim kuchaři v kuchyni do jídla přimíchají jed a všechny čarodějnice se promění nečekaně taky v myši. Happyend je jasný. Uznejte sami. Čarodějnice jsou zničeny, nicméně chlapec už zůstane myškou navždy. A když se ptá babičky, jak dlouho tedy bude žít, když už musí žít jako myš, babička mu odpoví, že moc dlouho ne. Ale že to není důležité, hlavní je, že je na světě aspoň jeden člověk (ona), který ho má rád.

Mrkněte na nové jarní fotoalbum (fota ZDE), myslím, že není tolik depresivní.. i když.. kdoví.. třeba už mě taky nátura finlandská nakazila..

Tři ženy a čtyři dny

Podrobnější psaní o ženách třech a dnech čtyřech brzy snad dodám, zatím jen fota ZDE k nahlédnutí.. a probírám se obrázky dalšími, tak i barvení vajíček vyjevím.. jen internet mě nasírá svou zabržděností..

Od emocí k systému

Přestože je to už řádka dní, co jsem se vrátila z Ruslandu, a vzpomínky na onen krátký výlet do "jinam" se stávají mlhavějšími, chci se s vámi dodatečně o některá svá pozorování podělit. (fota ZDE) Když pominu vyprávění o prachu, smogu, nepříliš přívětivých výrazech ve tvářích místních obyvatel, či nízkých cenách vodky, tenhle kousek země na mě zapůsobil, a to fest. Asi nejsem schopna přesně vystihnout, co jsem ucítila ve vzduchu po překročení ruských hranic (na kterých jsme mimochodem strávili víc než hodinu čekáním ve frontě a vyplňováním lístečku, jež pak byl podmínkou ubytování v hotelu..), a možná jsem něco cítila jen proto, že ve Finlandu ve vzduchu kromě vůně stromů nepoletuje vůbec nic..?
Mohla bych mluvit o směsi chmuru a síly, temna a mohutnosti, chladu, rozlehlosti a beznaděje.. Mohla bych mluvit o vášni, smutku, prožitku okamžiku.. Mohla bych mluvit o tanci, zpěvu a boji, o pravidlech, jež je nutné obcházet..
Potkávali jsme na ulicích páry, ženy s kyticema zavěšené do mužů, slavící den žen. Viděli jsme muže, jež v podvečer uprostřed města na břehu Něvy fackoval ženu. Pozorovali jsme hosty kavárny, jež ke kávě srkali nezbytný likér, vodku, či víno a zobali čokoládu. Nad kafem sedící plačící ženu, hladil muž po ňadrech.. Snažili jsme se přežít přecházení širokých silnic, po kterých se auta proháněla rychlostí, jež jim prostor dovolil.. A snažili jsme se na nic moc neptat. Protože pokud něco chceš, ošklivý turisto, nauč se rusky, nebo si pořádně připlať.
A pak jsem se vrátila do Jyväskyly znovu dýchat vzduch čistý, sterilní. Přecházet nalajnované přechody na zelenou. Naslédovat funkční pravidla a systém a tvářit, že doteky mezi lidmi neexistují.
Konečně přilétl Můj Milý, jež cigarety má velmi rád. (fota ZDE) A byl překvapen, jak nesnadné je ve Finlandu svou denní dávku tabáku dodržet. Cítil se diskriminován chladným schodištěm namísto kuřárny. Připadal si podezřele, když si mě po městě za ruku vodil, natož když si mne více k sobě přivinouti chtěl. Byl nadšen pozorováním pod mým oknem vřeštících školáků, jež vždy jak na povel vybíhají spořádaně se zvoněním na dvůr, bez dozoru se poslušně pohoupat a se zazvoněním zas mizí, jak mávnutím proutku, v budově..
Tolik dalších věcí jsem chtěla psát, budu však spíše po návratu dlouho povídat!

..ju, a k těm znakům na začátku, ten nalevo je Petrohradský, napravo Jyväskylský znak..

První noční alba

Tak jsem poněkud přecenila své možnosti a za poslechu srdceryvných songů zvládla úspěšně dokončit jen jedno petrohradské fotoalbum (koukni ZDE). Druhé fotoalbum, kde jsou převážně naše dívčí maličkosti, umístěné v onom městě někde mezi prachem a sněhem, dokončím zítra, dnes už nemám sil.. Avšak mám dosti relevantní omluvu - Eliška se dnes po návratu ze sauny proměnila z masochistické osůbky v Elzu sadistku a nutila mne rovné dvě hodiny k činnosti, jež mne zničila. Pomocí Ovo barviček, octa a Ovo nálepek z Jihu doručených, mě zmanipulovala pod záminkou dobré zábavy k ..ehm.. barvení velikonočních vajíček a vázaní krepového papíru na dveře naší nory.. Myslím, že náš španělský soused bude mít po ránu trošku stres z toho, zda má jen pořádnou opici, nebo už se zcvoknul..
Do hajan

Zpátky na síti

Drazí a všeci, co jste mne přes mou zamrzlost stále ještě nevytěsnili do nevědomí - jsem zase tady plná sil a šťav sdělit vám mnohé a mnohé ukázat, neboť Můj Milý mne dnes opustil a já mám opět před sebou kupu prázdných nocí určených k umísťování fotoalb na síť.. Takže, jdu si pustit do uší několik desítek "emo" songů, u kterých se mi bude lépe tesknit a probírat a popisovat fotečky jak z Petrohradu, tak z dalšího pobíhání tady po Jyväskyle..
A abyste se nenudili, nalaďte se poslechem několika taktů ruského popu, jež byl poušťěn našim milým, nonstop vodku s džusem cucajícím a stále hladovým přítelkyním sporťačkám při noční jízdě límuzínou po Petěrsburgu.. (aj, už si zase koleduju o pár ran lahví vodky po hlavě..)

St. Petersburg

Fuu.. je nedělní noc a já jen přikládám pár obrázků z cesty do země, jež mě oněměla.. až se trošku oklepu, přidám fotoalbum a snad i něco povím..

Věž a život jako na dlani

Hodně vody rozmrzlo a zase zamrzlo v jezeře od té doby, co jsem psala naposled..

Po návratu z Laponska mé odumírající nožky naběhly (nebo spíš pneumatiky mého nezničitelného bicyklu vklouzly) do starých (ehm, starých asi měsíc, já vím..) kolejí a já si v nich tedy už dva týdny běhám a mezi pravidelnými obědy se spolužáky, kávičkami s přáteli, občasnými koncerty protančenými mezi zabržděnými Finy (zabržděný je slabé slovo pro skutečnost, že ani o půlnoci na živém koncertu sebou nepohupuje, natož aby tancoval, ani jeden u zdi přilepený Fin!.. Fin se od zdi odlepí, tak kolem jedné, k parketu se přiblíží tak kolem druhé a pohupovat se začne tak kolem třetí hodiny ranní, protože už je totálně na káry z těch litrů piva, co do sebe nalil..) a návštěvami sauny, vstřebávám dojmy z celého toho mého existování tady na ledu..
Ale i v těchto dvou týdnech mne neminulo pár milých vybočení ze stereotypu.. navštívili jsme muzeum onoho slavného Alvara Aalta a zjistili, že nejen že postavil půlku Jyväskyly a několik dalších domů různě po světě, ale že vymyslel taky židli (vypadá jak z Ikey -fota ZDE, fígl byl v tom, že ji vyrobil ohnutím jednoho kusu dřeva..) a že navrhoval skleničky..
Eliška svěřila svůj život do mých rukou a s pragmatickým cílem ušetřit minimálně 20 euro za holiče, si nechala mnou a holícím strojkem, jež posloužil místo kadeřnické žiletky, ostříhat ofču.. přežila..fota ZDE zapili jsme její znovuzrození Camparim, jež si za pakatel dovezla z víkendového pobytu v Rize (Lotyšsko kousek odsud, letecky cca 26 euro), kde se alkoholem nešetří, náš milý alkoholik Verča (poznáte snadno, na každé fotce s drinkem má vykouzlený blažený úsměv a víčka za obroučkami brýlí pokleslá.. teď mě zabije ona i bez žiletky..)
Zahráli jsme si na léto, navlékli se do plavek, šortek a slunečních brýlí a vyběhli po sněhu na Baywatch party..fota ZDE
Zahráli jsme si na rockery a vyrazili na Rock festival prozkoumat, jak se do mikrofonu zvrací ve Finlandu a vzápětí jsme si zahráli na hudební fajnšmekry a vyrazili do jazz-clubu na etno-rockovou kapelku z Helsinek, kde nás ještě více než muzika okouzlili fešní do rytmu se vrtící nezabrždění hoši, tolik sexy vyhlížející svírajíce pevně housle pod bradou a basu mezi nohama.. a možná i to plzeňské pivo, které jsme v ruce držely my jim dodalo na kráse..
Vylezla jsem konečně na zdejší věž a zjistila, že musím dosti překopat mapu tohoto města, která se mi poněkud originálněji uložila v hlavince, protože z té hůry jsou ty baráčky poskládaný prostě jinak.. a neodpustím si chvilku poezie.. takže moudro dne - jak je možné, že jsem se dva měsíce proháněla po městě, o kterém jsem si byla jistá, že je poskládáno tak a tak, a že kdybych se nevyškrabala na věž, lítala bych si v tom imaginárním městě navěky věků, aniž bych někdy zjistila, že běhám jinak??

Po té, co jsem se v Laponsku zamilovala do sněžných bot fota ZDE, jež vám dovolí běhat ve sněhu po lese a dostávat větví do oka, jsem se vydala risknout svůj zatím jen poloslepý zrak i v lese místním..

Málem mě jeblo na kurzu irských tanců (jo asi mi jeblo už dříve, když se neponaučena do těch pastí sportovních furt vrhám), kde slečna cvičitelka vypadala moc hezky hopskajíc hbitě do rytmu, horší už byl pohled na nás jako na hlouček poloretardů, kterým ani 90 minut intenzivního dupotu do parket nepomohlo k tomu, aby to tempo stíhal..
Už zas píšu román, takže závěrem, koupila jsem si barvu na vlasy s odhadem že obsah krabičky s nápisem sävyteshampoo bude shodný s obsahem krabičky colorshampoo z jihu.. obsah se liší a já si hlavu nabarvím až seženu fina, co mi přeloží návod a s modlitbou na jazyku, že jsem jeho překlad pochopila správně si tu věc na hlavu napatlu..
Pa, váš odrost

Laponsko, já tě tolik zbožňuju !!!

Nezmrzla jsem. Krajiny polární se rozhodly nám zalíbit a naordinovaly nám zmražení od nuly do asi minus devíti stupňů..(nebo se planeta fakt zahřívá a krajiny s tím mají houby společného..) Nicméně, než se zakecám, fotečky z Laplandu jsou přidány v Bobrovi na mrazu (nebo klikněte přímo ZDE), kde naleznete i nové album Jak paříme na mrazu..

Začnu odprostřed..

V Laplandu mají soby. Chovají je na farmách, kde jim páníčkové říkají "naši domácí mazlíčci" a vzapětí říkají nám, že sobí maso je velice zdravé a sobí boty ochrání i v tom nejděsivějším mrazu. Soby mají i mimo farmy a tam pak lezou do cesty například autobusům plným děcek z jihu. Mají tam taky sobí salám a sobí uzené nohy.

V Laplandu loví ryby v ledu. Když je uloví, chytnou je do dlaně, řeknou jim "sorri" (finsky promiň) a klepnou je po hlavě dřevěnou násadou.

V Laplandu je asi 0,4 obyvatel na km čtvereční, za sousedem to mají ti mimoměští vyjímečně dva, spíše však deset kilometrů (ti z města na tom nejsou o moc líp, například turisticky vyhledávané a asi největší město Inari se skládá z jednoho muzea, půjčovny snow-mobilů (sněžných skůtrů), třech supermarketů, a šesti domů..Nicméně elektriku mají, nezbytné připojení na internet taky a do chat pro rozmazlené jižany cpou i televizi a mikrovlnku.. Když pominu servis pro turisty, žije zde původní obyvatelstvo Sámové, podobní Eskymákům, ale to před nimi ani za nic nezmiňte, jsou totiž hrdí na svou originalitu, mají zde svou suverenitu, vlajku, nosí vzorované oblečky svých národních barev, hájí si svou kulturu a přírodní způsoby žití..(my se o nich nejvíc dověděli v překrásných exhibicích zdejších muzeí - první bylo muzeum Arktikum v Rovaniemi, které samo o sobě jako budova je chloubou města, druhé ve zmiňovaném Inari a mohli jsme zde poslouchat zpěvy Sámů, pozorovat počítačem vytvořenou polární záři v leže na poduškách i sáhnout si na led.. něco uvidíte ve fotách, ale jen minimum, nebo fotit například figuríny Sámů se nesměly, ulovila jsem tajně akorát jednoho bobra, to nešlo odolat i za cenů zatčení a tento bobr je pro Evču a já vydávám zákaz si ho bez jejího dovolení stahovat! basta!)

V Laplandu mají polární záři. Svět se na ní jezdí koukat a vyhlíží po setmění, zda se nebesa smilují a ukážou onu nepopsatelnou magii barev a stínů. Nebesa se na náma smilovala a proto se oddávám poetickým slovním spojením - my onen úžas spatřili hned dvě noci za sebou, podruhé jsme dokonce první záblesky zeleného oparu zachytily při obnaženém sprintování z vyhřáté sauny směrem k jezeru a byla to jediná možná věc, co nás v našem sprintu mohla i přes naši obnaženost uprotřed sněhu a ničeho zastavit..(viz fota)

Jaj, musím se zestručnit, pěla bych ódy do nekonečna.. takže, stavěli jsme iglú, kterému se ale říká quenzee (čti kvinzí), bo iglú je poskládáné ze sněhových cihel, kdežto quenzee vytvoříte nakupením sněhu a pak vydlabáním ďoury do této kupy, lovili ryby, krmili soba, jezdili na bobách po kilometrové sjezdovce, na sněžných botách bloudili pomocí kompasu lesem, opékali párky na sněhu, běžkovali a já už nevím co všechno..jo jen ještě stihli jsme dokonce i oslavit 25. narozeniny naší polské spoluomrzliny Kaliny (docela šupa posunout se o rok pod polární září)..

A cestou nazpět jsme navštívili Santu a sedli si mu na klín (z čehož se nejvíce radovaly naše španělské spolucestující, které byly ochotny tomu vyděrači červenému - který ani nebydlí tam kde správně bydlet má - zaplatit za foto 40 euro!).. no a poslední nezbytné info pro tuto chvíli je to, že v Rovaniemi (na polárním kruhu) je nejvýše položený McDonald na světě..

Tak teď zdar, příště opět story z běžného života, třeba o tom, jak tady zas vše taje, protože se oteplilo na 2 stupně, nebo jak jsem byla zatčena v City Marketu bo mi pípaly nové džíny (ty staré je libo si prohlédnout mezi laplandskýma fotama když chytám signál v chatě, ďoury na prdeli nepřehlédnete..)

Po arktidě toužící já

Video - aneb jak se dělá modřina..

Tak stále žiju

Jsem zas u vás moji, teď sice jen na skok, neb musím do školy, ale chci se podělit o pár prvních dojmů. Na mapě napravo jsem prupiskou zakroužkovala městečko Inari (vedle jezera, úplně nahoře), poblíž kterého jsme přespávali uprostřed ničeho mezi soby s rozhledem na přírodu neskutečnou a oslňující polární záři a u polárního kruhu je v kroužku hlavní město Laponska Rovaniemi, kde jsme navštívili arktické muzeum Arktikum od zde proslaveného architekta Alvara Aalta a domov Santy Clause (ale jak jsme vypátrali, je to domov falešný, ve skutečnosti Santa bydlí mnohem výš v oblasti Korvatunturi Fell na hranici s Ruskem, ale tam není tak dostupný pro turisty, tak ho přestěhovali).

Pokusím se do zítřka vytvořit fotoalbum a přidat postřehy..

Mizím za polární kruh

Je zas hluboká noc a mě oči padají (neberte doslova), neb jsem se konečně dobalila, abych si teď mohla tak na dvě a půl hoďky zdřímnout a nad ránem vyrazit na tour ještě víc severskou - čeká mě totální zámrz někde v Laponsku.. pokud to bude zámrz dočasný a ne definitivní, pustím se se svými zkřehlými údy do dalšího reportu i fotoalbíček!
Slibuji já, princezna Polárka
(je to ještě v normě??)

Kokotiny versus spánek

!!! POZOR DŮLEŽITÉ !!! FOTA PŘIDÁNA !!!

(než se dostanu k podrobnostem ráda bych osvětlila, že opravdu, ale opravdu nikoho z vás nepovažuju za komputerového negramota, který by byl bez mých podrobností ztracen, a který musí být na vytvoření nového odkazu s fotkama upozorněn takto výstražně - ale ono v dnešním světě tučných titulků a nadpisů je více než možné cokoli menšího - než mega hyper super makro obřího - přehlédnout.. a vzhledem k tomu, že návod s alternativní podporou na telefonu se nachází i na obalu od těstovin, přikládám jej též.. a ano opět v ideální denní době, čili ve dvě v noci)

Tak tedy, začla jsem vkládat svá fotoalba (zatím jsem ale bohužel zvládla vložit jen fotoalba dvě) s důkladnýma popiskama na web a můžete se k nim dostat nejjednodušeji tímto způsobem:

1) sjeďte očima na levou stranu této stránky a pod titulkem "Bobr na mrazu" (který má svůj hluboký smysl), zaostřete na odkaz !!!FOTEČKY ZDE!!!
2) uchopte myš a pokuste se šipkou najet na tento odkaz
3) pokud se šipka vaší myši vyskytuje na odkazu !!!FOTEČKY ZDE!!! umístěným pod titulkem Bobr na mrazu, klikněte levým tlačítkem své myši na tento odkaz
4) pokud jste byli úspěšní v jednotlivých krocích, měli byste se nacházet na stránkách picasaweb, kde skladuju svá fotoalba, jež máte přímo před očima
5) gratuluji!

(pokud by se přesto vyskytly nějaké komplikace, obraťte se na můj email, asistenční služby jsou poskytovány zdarma)

Od teď jsem blog

Moji všeci tam dole,
věci se dějou a já tímto okamžikem pohřbívám hromadný mail jakožto formu komunikace s váma a od teď jsem blog!
ps. abyste nedejbůh neztratili nit, předešlé hromadné finlandské reporty zde postupem - až opravím některé převelice do očí tlukoucí chyby - zkopíruju chronologicky směrem dolů od nejnovějšího k tomu nejstaršímu.. taktéž odkaz na strukturovanější fotogalerii dodám..
pařáta omrzlá

Finlandsko_mail 6.

Všeci!!!
nedlabu na vás, jen z nějakých důvodu zas nic nestíham ani tady nahoře - čas se rozhodl na mě hodit bobek a buď si to mašíruje kdesi v bílých dálkách přede mnou, nebo zamrz za mnou a já si to slepě spíduju do nikam.. (omluva filozofům za laické terminy v mých hlubokých metafyzických úvahách..)
takže opět plodím nestrukturovaný severský list, přestože mě maminka za poslední psani kapečku zjebala (omluva za severomoravský termin všem odjinud), v tom smyslu, ze mi ta vodka leze na mozek..
ráda bych psala o vzrušujícím studiu psychologie, ale psychologické pindy zůstavají pindama i na severu a informace o tom, že na člověka v šoku je třeba mluvit klidným hlasem z očí do očí by nebyla novinkou ani pro necvičenou, drobátko empatickou poloopici.. i zde se mi tedy dostává poznáni kvalitativně na úrovni výzkumu že 80 % lidí čůrá ve sprše.. (omluva za skepsi čtenářům všem)
začlo mrznout sněžit oteplovat se a ledovatět a já zhučela z kola tak, že jsem si na něj půl dne nenasedla v důsledku traumatu a opuchajícího kolena a vodila ho retardovaně vedle sebe s nenávistí k této pošahaně zamrzlé zemi.. (bylo mi později vysvětleno, že to není zemí, ale mou zadní nedostatečně promazanou brzdou, jež prostě zamzrla a nefachala a nutně tedy přední kolo podjelo.. nicméně mne děvčicu zocelenou to opět nezabilo.. (dosud nevím přesně, jestli ocel ve mně nebo špek na mně byl tím skutečným zachráncem..))
ale k věci, protože nasněžilo, můžou sporťáci sportovat, a to i ti nejpovolanější a my se můžem jít v úterý podívat na vlastní oko, jak si to z můstku švihá Ahonen..
den se prodloužil o necelé dvě hodiny za tu dobu co tu jsme a tak se občas pohybuju po venku i za světla, neurotransmitery jásají.. a jásat budou čím dál víc, neboť už v půlce března bude mít den 12 hodin (snad to nepoleze zas nějak jinak na už tak zkomírající rozum..)
uplynulý týden vyhlašuju za týden kulturního mixu mišmaše a zmatku, neboť z něj vycházím pomatena natolik, že si musím vědomě připomínat, kde to vlastně mrznu.. ze startu jsme navštívili lekci japonského bojového umění Shorinji kempo, které jsem považovala na základě četby článku na internetu za velice duchovní, pracující s akupunturou a poněkud bezkontaktní, ale ony se tam lámou zápěstí a vazy jako kdekoli jinde, akorát tady je lámou ve finské dřevěné boudě bez žíněnek.. je-li libo k narovnání zlomeného těla strečink po indicku, tedy jógu, nechte se vést ve finlandu mužem italem.. začal nám kurz analýzy maďarského filmu a absolovovala jsem prezentaci fotek z nepálu.. a dnes v noci jsme "multi-kulti" dorazili návštěvou klubu s živým koncertem brazilského jazzu, kde čepovali(!!!) několik druhů piva českého (krušovice, kozel, plzeň) a belgického a kde se hbitě do rytmu svíjeli nejen švýcaři.. prosím vás najděte mě někdo!!! (no i když asi mě nikdo nenajde vzhledem k tomu že stále nemám umístěnu na rukávu kolem paže jakousi úřady zde doporučovanou odrazku, jakožto pojistku bezpečí a záruku faktu, že váš outfit je nápadně podobný outfitu okroužkované drůbeže..)
jsem cynicka jdu spat.
ps. vyhlašuju soutěž - co symbolizuje finské slovní spojení "kiivi kondomii"?

Finlandsko_mail 5.

Takže.. ve Finlandu je to s pařením asi jako všude jinde, okusili jsme klubíky pohodove i klasickou diskárnu, a odnesla jsem si prozatim tyto závěry: šatnáři si zde zřejmě žijí na vysoké noze, neboť v každém podniku je nutno odložit si bundu do úschovy za euro až dva a zaplatit vstup od eura do nekonečna, dle volby akce, že.. větsinou je u každýho baru nějaká happy hour, kdy je levnější pivo, cider, nebo gin s tonikem, jenomže.. zdejši pivo chutná jak vývar z ponožek, ze cideru me boli hlava a na pravidelnou dávku ginu zas poněkud nedostačují finance.. takže vodka a pre-party vše jistí a pak už i to pivo chutná lépe.. nejsilněji na mne ve smyslu pozůstatku traumatu v mé citlivé dušičce, zapůsobila discoška, kdy nás po vstupu omráčil stroboskop a ohlušily decibely disco hitu stylu DJ Boba a Twenty 4 seven, což by ještě bylo ok, definitivně nás dorazila série finských hitů, kdy se všeci fini jak na povel zvedli z barových stoliček a začli zpívat a pařit na něco.. jak to popsat.. představte si muziku vzniklou mixem michala davida, rumunských O-zone a toho jejich hatlamatla jazyka.. žužo.. ale v rámci enkulturace, jsme se šok rozhodli překonat pozitivnim přistupem, koupí a spořádánim dvou drinku během deseti minut a hupsli na parket k rozjařeným finum..
zajimavé maji řešeni pro kuřáky, vzhledem k tomu, že nesmi v budovach kouřit, vymysleli si dosti diskriminační kuřárny ve formě prosklené buňky v rohu místnosti, kam si nesmí nebohý kuřák vzít ani svůj drink, fakt humáč při srovnáni s českou svobodou hedonistických požitků..
no a pokalební kocovina s chutí na slané a mastné zůstává zachována i zde na severu, zatím ji řešime společným vařenim, kdy s vymletým mozkem rekonstruujem události předešlého večera, přikládám fota jak se nám náramně zdařil smažený sýr.. přesněji sýrovo-olejovo-strouhanková šlichta s naštěstí nepřipálenýma hranolkama z mrazáku..
jo a přikládám i foto kdy spolubydle (vlevo, ta bez láhve v ruce) přišel balík s českým rumem a buchtou z domova, ne že by se to vyplatilo posílat, ale její rodiče mají konexe na kamioňáka co jezdí z té naší rodné hroudy až sem za obratník a tak máme občasnou dávku českých realit zajištěnou..
a pak jeste přikládam svůj psychologicky správně pozitivní pokojik..
zdruv!
(jo a ten nápis na etiketě vína mezi fotama stojí za překlad, my to četli až po nákupu, bo chuť nám přišla dosti zvláštní tak jsme se chtěli dočíst k čemu to pít a ouvej..)

Finlandsko_mail 4.

Hyvaa huomenta!!!
= "dobré ráno" v hatlamatla jazyce, kterému jsem se prozřetelně - nebo spíše z donucení, abych v těch supermarketech nestrávila půlku pobytu - začla intenzivně věnovat.. což značí, že navštěvuji dvakrát v týdnu kurz Survival Finnish (něco jako finština pro přežití) a snažím se do te své nyní vodkou poněkud vymleté hlavinky něco poukládat.. neúspěšně.. ona to je totiz i pro osoby s mozkem na správném místě věc záludná.. jako učení se jazyku, který používá jen půlku abecedy, nepoužívá rody, ale zato veškeré významy vytváří kombinací zdvojených písmenek a přilepováním předpon přípon i kmenů a slov k dalším slovům, zavání trošinku sebemrskačstvím až harakiri..
k mému detailnímu pozorování Finlanďanů se konečně přidaly i schopnosti usuzování a já už vím proč všeci furt sportujou - takže moje teorie č.1 - honí se furt za endorfinama, aby je z té tmy nejeblo! (mimochodem slíbený report o stylech a způsobech paření zde pošlu následně ve speciálním díle včetně fotos)
a tak aby nejeblo ani mě - v duchu existencialního moudra jež jednou vyplodil bobr Evča, že jediné co nám na tom koulovatém světě hrozí je smrt anebo zbláznění - jsem se začla hýbat též!! zanořila jsem nos do letáku s nabídkou aktivit abych našla nějaké sobě rovné a podařilo se, jsem nyní nadšenou členkou kurzu latinských tanců tančených bez partnera (to radši bo bych mu stejně překážela..), jež mají jen malinký háček, a to ten že jsou nám principy kroucení zadku sdělovány ve finštině.. budiž vodka zatím neoslepuje, tak intenzivně kopíruju.. má druhá aktivita jsou tance africké, nelogické a pomateně vypadající, nicméně zároveň tímto dosti zábavné, zvláště při globálním pohledu na hromadu blonďatých dle sportovnich trendů od hlavy k patě označkovaných finek, dupajících patama do podlahy nablýskané tělocvičny za zvuku bubínku a křiku nějakého křováka z cédéčka..
má teorie č.2 - aby je tu všecky nejeblo, usilovně klepou po večerech v té nejtmavší tmě koberce a matrace.. přiznávám že tato teorie je trošku napadnutelná, ale jak jinak si vysvětlit to že člověk vyběhne večer z baráku a začne mydlit klepáčem do matrace? (byla provedena již 4 pozorování za poslední týden)
jinak je teplo, dnes jsem si všimla že i to jezero tady rozmrzlo (tímto objevem jsem trošku pobavila své spoluchodce, kteří mi oznámili že je tam místo ledu voda už asi tři dny..)
no a něco málo k osůbkám jiných zvyků.. na žebřičku vtipnosti vedou asiatky - furt kolem nás cupitají aniž bysme si jich nějak extra všimli vzhledem k tomu že nám sahají tak do pasu.. ale umí na sebe holky upozornit, jak jsou učenlivé naučily se hned pár českých slov a tak teď slyšíme z různých koutů zapištění nečeho jako achooj, doo bruu huť, jak seemieš? měly by bejt plaché, ale jedna si tu už téměř nakvartýrovala do pokoje fina, druhá slavila vehementně narozeniny že o tom vědělo celé patro, jo a při dotazu kolik že jí je, řekla že 22 a pak dodala, ale pro vas 21, my se rodíme a už máme jedna! (tato je korejka.. hážu je do jednoho pytle všechny ale to už mi bylo vytknuto, že prej ani ony si mezi sebou nerozumí když jsou z třeba japonsko - korea)
další zábavný národ jsou irové, hoši zrzatí, nabouchani a mužní, a věčně zlití!!! já tedy nevím možná dělaj i něco jiného ale nevím kdy, když prostě v kuse kalí.. a když náhodou ne, tak jsou ve fitku, tedy myslím, bo jsem tam při mé tour za tanečkama jednoho potkala..
jo a přišel mi balík od milujících rodičů, což jsem zjistila tak, že jsem ve schránce objevila francouzskou doručenku a pochopila z ní jen své jméno (jako ráda bych vymyslela teorii č.3 proč to bylo francouzsky ale na to fakt nemám.. možná něco s unií, možná s letadlem, ale proč z pošty??) pošta už tady asi zažíva své posledni časy, neboť jsem ji nalezla v jakési tovární hale mezi stromem a stromem a obsahovala dvě paní v zástěrách za plechovým pultem s počítačem.. jo mě napadá k počítači, oni je maj připojené na internet i v té budově na sport, si tam tak mezi tělocvičnama na zdech visí asi aby si cvičenci mohli najít do které místnosti jit či co..
no a k podivnostem nadále tady mají pračku na mince, co vypere za deset minut, jsme se lekly že se nám to pradlo rozpadne jak se to začalo v té plechovce rychle točit.. (hledáni způsobu jak pračku zprovoznit netušíce, že vhození mince je dobrý začátek bylo taky vyčerpávající)
fuuu jsem se zas vyblila..
no dnes na spaní nedlabu tak až zítra mezi ranním (poledním?) půllitrem kafe a odpolední saunou slíbený kalební..

Nahdaan huomenna taas =navidenou zitra zas

(Laakari maarasi vaaraa paansarkylaaketta =doktor předepsal špatný lék na bolest hlavy)

..jo a nad těmi písmenky "a" nad všemi jsou dvě tečky - což moje klávesnice nesvede nebo o tom nevim..

Finlandsko_mail 3.

Tak jsem zas zde všeci moji s novinkama ze severu!
minulý týden se stala velká věc, ve finlandu napad sníh a všeci kolem byli happy! štěstí sněhomilců ovšem nemělo dlouhého trváni, neb už druhý den po té co sníh napadl, se urychleně hnali na kopce všech úhlů a ke stezkám všech směrů s vědomím toho, že - cituji sportumilce: "Musíme jít odpoledne na běžky, nevydrží to ani do víkendu, má byt teplo!" (pojem teplo bych ráda upřesnila, jedná se o +1 C)
teplo přišlo a tak se naše dnešní cesta do školy stala opět malým dobrodružstvím, protože nejen že jsme se se svými bicykly brodili břečkami tajícího sněhu, ale ten nesmysl co překážel na zemi, padal i z nebe.. u nás by to byl zřejmě déšť se sněhem, tady to byly naboptnalé sněhové koule, které mi z mého půl hodiny vyráběného make-upu vytvořily na obličeji černorůžový flek, fuck..
ale po obědě jsme si spravili náladu a vyrazili na nákupy do alko-shopu (viz foto), kde nedostatkem vodky skutečně netrpí a my si tedy můžem uspořádat malou pre-party pred odchodem na diskošku, protože tady se kluby otvíraj v deset, tak bychom se museli půl večera nudit a to lidi všeobecně neradi, že.. (report z diska čtěte v příštím díle)
no a co mě ještě pobavilo, když lektorka v jedné prezentaci neměla nějaký údaj a musela ho napsat fixem na tabuli, omluvila se za tuto old-fashioned techniku (pro babičku - tzn. staromodní)..
ju a jsou tady dosti ekologičtí, třídí odpad na všechno možné, i popelnice na oblečení pro armádu spásy či koho tady jsou.. a veškeré nápoje se prodávaj ve vratných plastových lahvích - trošku tvrdší plast to je, to zas jo (viz foto - i vedle automatu na colu jsou sběrné přepravky na prázdné flašky..) - i když prý na druhou stranu produkuje finlandsko množství CO2, což ale není zas tak vidět, jako je vidět třídění odpadu, že..
jeee a já zapomněla na finky - jsou to holky parádivé.. sama kabelka samá kozačka, make-up perfektní.. moc nerozumím, jak můžou dokázat slézt z kola a vypadat jak by vylezly z koupelny, no asi letitý cvik..
jo a nacvičenou jinak mají i termoregulaci, neboť finka, kterou jsme spatřili mezi prvníma hned po příletu z prahy a ihned ji označili za jebnutou, protože stála na nástupišti v lodičkách a silonkách pouze, nebyla finkou výjimečnou a jebnutou, ale na zdejší jebnuté poměry úplně normovanou....
thats all (toť vše),
váš flek

Finlandsko_mail 2.

Všeci drazí!
Tak včera poté, co jsme vymrzli cestou do supermarketu koupit si něco z čeho bychom navařili (což byla bojovka na dvě hodiny, nebot nalézt mezi barevnýma regálama např. pepř, byla dost zábavná action, když všechno koření bylo popsáno jen tou jejich hatlamatlalštinou, taktéž pochopit že margarín je to, co je baleno v krabici na mlíko..) ...jsme usoudili, že je ten pravý čas zkouknout saunu - a teda musím říct, že ted už přesne vím, kde strávím přístích pět měsíců..
tato saunička, která se jmenuje ve finsko-anglicko-českém překladu Na kopci u jezera, se nacházela na břehu jezera, ve kterém byla u dřevěných schůdků vysekaná v ledu ďoura, kam se otužilci a ti co jsou ochotni risknout infakrt můžou smočit.. já infarkt riskla a přežila ale málem jsem nepřežila následné hopskání po zaledněných schůdcích a práskla sebou jak široká tak dlouhá (spíš široká než dlouhá) na zem, a než jsem se vzpamatovala s pomocí tlemících se spolusaunovníků jsem k té zemi málem přimrzla, ale vše dobře dopadlo a mám jen pár monclů na ruce a holeni, pojištovna může zůstat v klidu..
pak nás čekalo milé zjištění, že po sauně se tady dlabou nad ohněm opékáné špekáčky (nebo něco co tak vypadá, z mědvěda to ale vyrobené není, to jak jsem zjistila není zas tak běžné medvědy zde pojídat, je to spíš rarita a pochoutka pro turisty, protože jinak i zde je medvědů už málo, jak nám řekla naše finka průvodkyně) a špekáček si každý může opéct sám nad krbem uvnitř sauny! a k tomuto pak ještě podávají něco jako kousky lékořice - prostě té černé gumy, co jsme žvýkali jako děcka..
no ale zas tato sauna byla nadstandartní s tím jezerem a ledem, například sauna tady na koleji (mimochodem v ceně nájmu) je hodně podobná té naší napodobenině v česku, jen mají na kamnech vyhřívané kameny a ty se dle chuti a potřeby tepla polívají vodou z kybliku, což vytváří páru a zvýšení teploty a vlhkosti..
no a dnes jsme v poledne využili sluníčka, než by nám po obedě zapadlo a šli se projít kolem jezera a do centra.. potkali jsme spousty běhajících a podobně sportujících finů, jezero jsme si prohlídli i z ledu, na kterém vedle nás kluci hráli hokej a důchodci jezdili na bruslích s hůlkama, co vypadají jako hůlky od běžek.. v centru jsme se podivili, když nám světelná tabule oznámila, že je -10 C, v tu chvíli nám začla být zima skutečná a fičeli jsme domů na horké kafe a sušenky.. jo a na téhle procházce jsem detekovala, že finove jsou fakt blonďatí, bledí až žlutí, a vysocí zpravidla.. centrum vypadá stejně jako v jine evropské metropoli - obchody a butiky známých značek, mekáč.. jen chodníky jsou vyhřívané, aby nenamrzaly.. a jezdí mercedesama, bmw, audinama i octaviema!!
fuuu.. toť zatím vše nové mým zrakem postřehnutelné, jdu do sauny.
omrzlina

Finlandsko_mail 1.

Nazdárek všeci!!!
Tak jsme ve středu zdárně s hodinovým zpožděním doletěli do Helsinek, kde už byla překvapivě tma (btw dnes jsme v půl deváté ráno místního času fotila tmu jakožto výhled z okna pokoje a odpoledne západ slunce nad jezerem v Jyvaskyle u školy ve 14.00.. odkud jsme se museli dokodrcat busem do Jyvaskyly dalších pár hodin, nicméně bus měl wc a stavěl na kafe, takže utrpení kleslo na minimum..
Sníh kvůli němuž jsem si koupila úžasné brejle zde jaksi zatím není, finové jsou z toho celí smutní, globální oteplování zřejmě existuje (sorry mr. president) a teploty taky nejsou tak zběsilé, i když se má prej ochladit (tajně za zády finů a sportumilných lidí doufám, že ne)..
Jyvaskyla je čisté město postavené kolem jezera a jaksi v lese.. teda nevím zda v lese, ale proti našim městům to tak působí, neboť vedle budov stojí mega jehličnaté stromy které způsobujou, že vzduch tady voní jehličím i u cest..
Zatím nemůžu říct, zda Finové jsou všeci blond a bledí, protože zatím absolvuju orientační program a je nás tady přes stovku výměnných studentů z celého světa - od Jihoafrické republiky po Island a od Kanady po Koreu - a tak čučím na tváře všech barev a odstínů, Finy zatím nepoznaje.. ale prej pokud jim vyloženě nebudu stát před obličejem a mluvit na ně, tak se mi budou vyhýbat i oni, neb typický Fin spíš mlčí než mluví, a když mluví tak k věci a ne o pocitech a má obavu z cizinců, bere je obloukem.. toť info od našich průvodců zde..
Ani ještě nevím nakolik chlastají, jen vím, že zde mají prohibici, což znamená že v supermarketu je jen pivo, jiné alkoholy mají ve státních specializovaných obchodech, které jsou otevřené asi od 9.00 do 17.00.. co vím, pijou obří množství kafe, jsou první v konzumaci (teď ale nevím zda v evropě ci ve světě.. z čehoz jsem samozřejmě šťastna, jak ví, ti co ví o mé závislosti na kofejnu, ne tak šťastna z prohibice, jak ví ti, co ví o mé.. ehm..toto nečti mami..
Jo a všichni jezdí na kole, já už mám taky, koupila jsem po známosti, ale jinak tady mají second handy na kola za pár šupů.. kola se válejí všude kolem budov, nezamknutá nikdo nic nekrade, což platí všeobecně, např. bundy ve škole visí jen tak u vchodu apod..
Finové mají rádi přesnost, vše tady klape, byrokracie zatím neobtěžuje, pohoda no.. škola nevytváří stres, učitelé si tykají a říkají si jmény, studenti se prý za odměnu rádi učí a chtějí vědět víc.. o vybavenosti školy a učeben nemluvě..
I důchodci a uklízečky mluví anglicky..
Jídlo je formou bufetu, ve kterém je vše od zeleniny přes mlíko k obědu, jež si může člověk nakombinovat, jak je libo (menzo styď se!)..
Ju a ještě jsem si všimla, že v budovách i některých domečcích mají velká prosklená okna od země ke stropu a, kde zřejmě očekávají pár paprsků slunce a světla..
Toť zatím vše, co se realit týče, zatím pa, jdu dál špehovat Finy..
Alex